Zdravím všechny....
Když zde čtu Vaše příspěvky, nedá mi to, a i já se svěřím s některými svými pocity a zkušenostmi.
Za chvíli mi bude třicet let a nevím, jestli se ve třiceti láme život nebo ne..., ale i já mám práci v kanceláři. Každé ráno na sedmou do práce a o čtvrté domů. Mám plat něco kolem 32 tisíc hrubého, což dělá něco kolem 25ti tisíc korun čistého, což není špatná výplata, když si uvědomíte, že jiní pracují třeba za třináct či deset tisíc korun... Mám pod sebou cca 70 lidí, za které mám zodpovědnost, nicméně, jelikož pracuji ve státní správě, (policie) - dokážete si asi představit, jak to vypadá. Můj pracovní den začíná tím, že sedím u počítače a ve své podstatě říkám lidem, co ten který den budou dělat atd... a kontroluji je, přičemž za ně mám plnou zodpovědnost. V soukromé firmě či společnosti, kdy bych pod sebou měl těch 70 lidí, by můj plat byl úplně někde jinde, a to nemluvím o tom, že mám vystudovanou vysokou školu a už asi 9 let praxe u této firmy (policie). Ze zkušeností Vám mohu říct, co se policie týče, ať už nás někdo máte rádi, či nikoliv, že to jde od deseti k pěti. Pryč jsou časy, kdy se člověk do práce těšil a ta neskutečná buzerace.... Přičemž, to co dnes nabírají je o průser... Lidi, kteří nemají o práci zájem a chodí k nám jen proto, že nemohou sehnat jinou práci či lidi, kteří se prostě chtějí ulejvat.... Ale to jsem odbočil, do tohoto tématu to nepatří....
Zhruba před pěti či šesti lety jsem byl se svým kamarádem (jen tak) truckem po Evropě. Je to bývalý kolega, který mě s sebou vzal pouze jako spolucestujícího, a to proto, abych si pročistil hlavu... Byli jsme spolu jednou na pivku a povídali si..., jaké to má kdo v práci. Víte, ona každá práce má svoje. Já si mu stěžoval, že práce s lidmi, je fakt hrůza, že mi připadá, že svým podřízeným dělám "mámu". Každý se zříkal odpovědnosti atd... Tak mi ten můj přítel řekl, pojeď se mnou - pročistíš si hlavu. Slovo dalo slovo a my jsme vyjeli. Čtyři týdny jsme lítali po Evropě. V trucku měl kompletní campignový vybavení (stolečky, židličky, vařič, kuchyňku a také Tv, notebook, atd...). Když jsme potřebovali, zastavili jsme u pumpy či na nakládce /vykládce/ (pokud to šlo), vysprchovali jsme se, uvařili si oběd. Denně jsme měli teplé jídlo, které jsme si buď ohřáli či uvařili. Denně jsme se sprchovali (málokdy obden) a kamion byl čistý a útulný jako obýváček. Za ty čtyři týdny jsem zažil tolik úžasných zážitků, viděl tolik nádherných scenérií, ať už v horách, údolích, u moře, ty krásné mosty, tunely, hrady, zámky. Úžasné západy a východy slunce, ranní rozbřesky - no mohu Vám říct, prostě paráda. Zanechalo to ve mě tak hluboký zážitek, že dodnes fandím všemu a každému, kdo o této práci byť jen na chviličku uvažuje. S tím kamarádem se stýkám dodnes a občas s ním vyjíždím ven. A on by svou práci za nic neměnil!!! Prostě ji opravdu miluje. Nutno dodat, že se jedná ještě o starou školu (opraví snad vše, co může). Je pravdou, že kamarád maká, když je potřeba jet - jede... Valí to 4,5 hodiny, přestávka a valí dál. A to mu ještě zbývá čas na to, aby se podíval po nějakých památkách, když někde stojí déle (vozí si s sebou i kolo). A věřte mi, že AETR neporušuje. Nemá to zapotřebí. A přesto je slušně zaplacený. Porušil ho snad jednou, a to, když mu zbývalo 30 minut domů....
Abych se dostal k názvu mého tématu "Cukání"...
I já mám cukání. Mám řidičský průkaz na sk. C, to jsem si udělal, poté co jsem našetřil, jak jen to šlo. Mám k tomu i tzv. "nový profesák" a veškerá potřebná vyšetření. O této práci (povolání), přemýšlím čím dál tím častěji. Jak jsem psal výše: Jsem od rána do odpoledne zavřený v kanceláři, papíry, papíry, papíry a zase papíry, když ne papíry, tak telefony či se rozčiluji s tím, že někdo škrábnul služební auto, neměl čepici, když ho viděl nějaký plukovníček či něco podobného.... Jedna velká komedie
Už to beru s nadhledem a ani se moc nerozčiluji... Spíš si říkám: Mám já tohle zapotřebí???
Vždy, když kolem mne projíždí truck - otočím se a přemýšlím o tom, kdo jej řídí a kam asi jede... Je mi jasné, že všude je chléb o dvou kůrkách, ale i ve své současné profesi, jsem v práci (na telefonu neustále) a když se něco pokazí, tak třeba i dvacet hodin. A při současném stavu ve státní správě, justici atd... no - moc mě to nemotivuje...
Neustále slýchám od svých kamarádů a blízkých, proč chceš jít jezdit, když máš docela dobře placenou práci a každého patnáctého výplatu na účtu a v kanceláři teplo a útulno???? Tak jako můj děda, který jezdil po celém světě, tak i mne to táhne ven.... Miluji řízení, ať již nákladního vozu, či obyčejného osobního....
Ano, mám
CUKÁNÍ a myslíte, že mi to stojí za to jít??? Myslíte, že mi to stojí za to, vyměnit útulnou kancelář za útulný kokpit kamionu??? Já myslím, že ano a čekám jen na vhodnou chvíli, kdy to učiním....
Jen já a ten nad námi bude vědět, zda jsem neuděla chybu. Ale alespoň si budu moci říct, že jsem konečně udělal něco, co jsem chtěl. Že jsem udělal něco, pro splnění svého snu a že žiji život, nikoliv přežívám, protože život je moc krátký na to, abychom se věnovali věcem a činnostem, které nás nebaví........
Mějte se všichni moc krásně a mnoho bez nehod ujetých kilometrů...
Honza.